THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Asi se brzy zasadím o zákon, který bude některým kapelám ukládat povinnost vlastnit na své nástroje zbrojní pas. Jednou z prvních by byli američtí PAINT IT BLACK s jejich (vyjma příspěvků na několika kompilacích) debutní nahrávkou „CVA“. Bezmála 19 minut jim bohatě stačí k tomu, aby z vašeho příbytku dokázali udělat kůlničku na dříví. Hošánci se s tím, ehm jako to říct slušně, opravdu neserou a už vůbec je netrápí fakt, že byste si chtěli nachvilku vydechnout.
Základním kamenem hudby PAINT IT BLACK je punk ve své neučesané verzi. K tomu se nabalují hlavně hardcoreové motivy v podobě sekaných riffů a patřičně uřvaného vokálu. V některých momentech mi to připomene starší tvorbu MADBALL. Ono vůbec podobných kapel bude samozřejmě více, což prosím neberte jako moji výtku. Hudební náplni odpovídá i stopáž skladeb velmi zřídka překračující délku jedné minuty. Tyto jsou si ve své podstatě velmi podobné avšak dojem stereotypu a nudy nehrozí, neboť již zmíněná 19-ti minutová minutáž je velmi sympatická. „CVA“ tak díky tomu působí jako časovaná bomba, jejíž exploze je rychlá, krátká a hlavně účinná a jejíž stopy zůstávají ještě dlouho po ni. Nazvučení nahrávky jde ruku v ruce s hudbou a tady v podstatě není co kritizovat. Zvuch bicí a kytar náleží do kategorie zabijáckých. Co se týče nadupanosti muziky (a to je na této scéně zřejmě ten nejdůležitější ukazatel) budou PAINT IT BLACK hledat konkurenci jen u špiček svého žánru, mezi které bych si je, i přes své v této oblasti poměrně omezené znalosti, dovolil zařadit. Zkrátka, zvedá-li se vám při pomyšlení na našlapanou a energickou punk/HC smršť tep, jděte do toho!
Na závěr ještě jeden fakt po zasvěcené: Hlavním členem PAINT IT BLACK je kytarista Dan Yermin, který je znám z působení v HC kapelách KID DYNAMITE, LIFETIME anebo GOOD RIDDANCE. Tak a teď jste určitě v obraze!
Krátké, rychlé, zničující. Co víc si lze přát?
8 / 10
Dave Hause
- kytara
Colin McGinnis
- kytara
Dan Yemin
- basa
Andy Nelson
- vokály
David Wagennschutz
- bicí
1. Cannibal
2. Anesthesia
3. Womb Envy
4. Atticus Finch
5. Cva
6. Void
7. The Insider
8. Cutting Class
9. Head Hurts Hands On Fire
10. Bravo Another Beautiful 'Fuck You' Song
11. Watered Down
12. The Fine Art of Falling Apart
13. This Song Is Short Beacause It's Not Political
14. Less Deicide More Minor Threat...
15. Four Simple Steps To Total Life Satisfaction
16. Short Changed
17. Why Film The Carnage?
CVA (2003)
Vydáno: 2003
Vydavatel: Jade Tree / Day After
Stopáž: 18:39
Produkce: PAINT IT BLACK
Studio: Atomic, Brooklyn (New York)
Kontakt: P.O.BOX 15123, Philadelphia, PA 19130 (USA)
-bez slovního hodnocení-
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.